♡
Letos v červnu se Google Play Store Statistě pochlubil s neuvěřitelnými 3,3 miliony aplikací (App Store s 3,8 miliony). Kdo by dnes řekl, že ještě před devíti lety to bylo pouhých 16 tisíc?
S narůstajícím počtem stále více appek i přes všudypřítomnou reklamu nefunguje a zlobí. Pokud zohledním podplacené affilate články a recenze, které vychvalují nemožné aplikace, je dnes nález kvalitní free-to-use aplikace natolik vzácný, že ho pak každý střeží jako recept na Coca-Colu.
Bezbřehá pole kam oko dohlédne,
z kopečka rozlité aleje třešní,
ticho a pošmourno v nedělní poledne,
ve vísce déšť myje tašky střešní.
Maminka po jídle děti spát odkáže,
blonďaté děvčátko však sebou šije.
Bděle svět sleduje, načež se otáže,
zda může si jít hrát ven, i když lije.
Již od malička se potýkám se zdravotními problémy a až jako 23-letá můžu konečně prstem ukázat na viníka. Začalo to neustálým bojem se zácpami a krvácením z nosu, volně přešlo na zvracení, průjmy a pálení žáhy a skončilo problémy s krevním oběhem, nekončícími bolestmi břicha a nohou, ekzémem na nohou a obličeji, strmým úbytkem váhy, chronickými záněty močové soustavy, poruchami soustředění a únavou.
Byla jsem na všech možných vyšetřeních (vč. vyšetření refluxu pod narkózou), přešla na vegetariánskou stravu a vyloučila laktózu, česnek, cibuli, papriku a další dráždivé potraviny. V dospělosti se má maminka již začala obracet na alternativní medicínu – homeopatii, předražená vyšetření v hlavním městě. Něco pomohlo, něco ne. Nic se však nezdálo být 100 %ně účinné a já byla pořád spíš nemocná než zdravá.
Až rok nazad, můj přítel (který se výživou zabývá) vstoupil do mého života a zpozoroval, kolik cukru za den spotřebuji. Začal mi hrozit, že to vše způsobuje právě cukr a že ho musím ze svého jídelníčku úplně vyřadit.
Česká republika je v žebříčku životní úrovně definitivně nad Španělskem, přesto jsem si nemohla nevšimnout, že v některých ohledech jsou Kanárské ostrovy prostě lepší. Původní název “V čem jsou Kanárské ostrovy lepší než ČR” jsem ale nakonec přepsala, protože vychvalování klimatu a přírodních zdrojů postrádá hodnotu. Tak tady je:
Nejsem výživový poradce ani doktor, přesto jsem se rozhodla s vámi v tomhle kratičkém článku podělit o pár triků, které jsou jednoduché a přitom fungují! Do léta je tak akorát čas, ploché bříško zformovat a jde to i postupně bez cvičení. Tady je mých 5 triků pro ploché břicho:
Pokud se hrbíte v zádech nebo neustále špulíte zadek, vaše bříško bude vždy vypouklé. Pro ploché bříško je potřeba naučit se stát rovně, nevěsit ramena a neprohýbat se v bedrech. Správné držení těla pomůže nejen bříšku, ale lépe zvýrazní i prsa, u mužů ramena (napomáhá V shape) a zamezí dvojité bradě.
Čekala jsem, že volby skončí a zájem veřejnosti se z politiky rychle stočí jinam. Moc se tak ale neděje, společnost je rozdělená a už to není taková sranda jako před pěti lety. Pamatuju si, jak jsem v Praze hned krátce po volbách držela červenou kartu a i na poslední protest, kterého jsem se zúčastnila na Václaváku po Babišově marketingově povedeném Sorry jako. Ale přestože vidím, co se děje, přestože vidím, jak naše Republika rudne, co mě doopravdy děsí kupodivu není právě to.
Narodila jsem se do svobodné České republiky a vyrůstala v demokracii a v snad nejmírumilovnější Evropě, kam až historie sahá. O válkách a komunismu jsem se tedy pouze učila – ve škole, od lidí, ze starých filmů a knížek. Všichni do jednoho nám říkali, že je válka hrozná a proto si svobody musíme vážit, že je třeba bojovat za mír a demokracii, že jsme si všichni rovni nehledě na rasu a náboženství. Učili jsme se o základních lidských právech, že každý člověk má právo na život a zdraví, na vlastnictví majetku, domovní svobodu i svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Zároveň nám říkali, že:
Vyrůstali jsme s neustálým tlakem. Že nejsme vymývaní komunismem, že máme lepší vzdělání, možnosti cestovat a studovat v zahraničí, globální přehled pomocí internetu, cizích jazyků i přátel po celém světě a že se všemi světovými problémy zatočíme. Že naše myšlení je to dobro, co světu přinese mír, zachrání přírodu, světovou ekonomiku a vyřeší hladomor v Africe.
Máte pocit, že vám život teče mezi prsty, že neovlivňujete chod věcí kolem sebe, že ztrácíte nebo jste už někdy dávno ztratili kontrolu nad tím, jakým směrem se váš život ubírá. Život je krátký a lidem trvá příliš mnoho let, aby si to uvědomili. Na konci si skóre každý počítá sám, rozjímáním nad tím, jestli žil podle svých představ nebo ne. A každý má v tom součtu jinou proměnnou.
Někdo tak na závěr bude počítat, jaké nasbíral za život jmění nebo kolik životů přivedl na svět. Někdo bude vzpomínat, kolik zemí procestoval, kolik zvířat nebo lidských životů zachránil, kolik napsal knih nebo namaloval obrazů, jaké zákony prosadil, kolika lidem dal vzdělání, střechu nad hlavou, dobrou náladu, svůj čas. Každý má jiné priority, předně by ale každý měl hledět na ty své. Není to vaše manželka či manžel, nejsou to vaši rodiče, ani vaše děti, ani bratr nebo sestra, ani šéf, sousedka, učitelka – Vy jste totiž ten, kdo si to sám sobě bude počítat, kdo sám sebe nakonec ohodnotí.
Až příliš často slýchávám od lidí mé generace (Millenials), že vlastně po ničem netouží, nepotřebují nic konkrétního a chtěli by být pouze šťastní, což je krásné, ne? Když se ale ptám: “Nejsi šťastný už teď?” Odpoví, že ne. Štěstí stále hledají a nemohou najít. Kde je tedy štěstí? Babička mi do telefonu řekla, že:
Není divu, že jsou Kanárské ostrovy v očích mnohých rájem pro život. Svěží vzduch, palmy, pláže, blankytně modré moře, ale také treky, provoněné lesy laurisilva a pohled na hvězdy plující v Mléčné dráze definují toto místo jako vystřižené z knížky. I proto sem každoročně přilétají miliony turistů a to nejen v létě, ale hlavně v zimě, aby mráz přečkali hezky v teplíčku u moře.
Po pár návštěvách nejednoho napadne strávit zde všechny tři zimní měsíce – a co třeba celý rok? V posledních letech se stovky cizinců na Kanárské ostrovy i stěhují! Jedná se především o seniory (převážně z Evropy), kteří si rádi vychutnají důchod v teple na túře nebo po kolena v moři.
Ještě počkejte s tím balením kufrů! Nejdřív si přečtěte, jak na to.
Satirický článek, který jsem napsala v lednu 2017 jako reakci na vyhlášení regulace Českého hydrometeorologického ústavu. Žádal tehdy Pražany, aby nevyjížděli, k dopravě používali MHD a omezili pobyt venku s platností do odvolání.
Sama jsem to nikdy nepocítila, všimla si toho má rodina. Od doby, kdy jsem se přesunula ze severu Čech do Prahy, jsem začala nosit vždy o jednu vrstvu oblečení více než by odpovídalo aktuálnímu stavu počasí. Jakmile mi to bylo sděleno, pustila jsem se do výzkumu tohoto mimopražsky známého fenoménu a dobrala se k šokujícímu zjištění.
Když mi tatínek málem na mé narozeniny oznámil, že se rozhodl přiletět za mnou na Tenerife, byla jsem nadšená a ihned se začala těšit a plánovat. Neuběhlo dlouho a den jeho příjezdu byl tu! V našem útulném studiu už bylo uklizeno, matrace připravená včetně dek navíc a my se vydali s tátou Ángela a Ángelem na letiště. “To bude srandovní setkání tátů” pomyslela jsem si. Ani jsem se v tu chvíli nezaobírala faktem, že si nebudou rozumět ani slovo.