Kolikrát si člověk říká, jestli mu to všechno vůbec za něco stojí! Nejde asi o úplně převratnou myšlenku. Dokonce si představuji, že tuto otázku si člověk položil už v pravěku hned jako první po tom, co se napřímil a rozběhnul se mu mozek na trochu vyšší obrátky.

…nebo si pomyslel: „Proč mě pořád svědí hlava?“ Ale notak, zpátky k tématu!

Kde se vzal neblahý blahobyt

Chci říct, že to, jak se dnes mladá generace „hledá“ a zaboha nemůže „najít“, není vyloženě výmyslem moderní doby, jak to některá média černě prezentují. Lidstvo se odjakživa snažilo přijít na to, co tu děláme, k čemu jsme vlastně dobří a jestli za tu snahu a „utrpení“ vůbec někdy něco dostaneme. Postupně ti, co se na své „ztracené“ bližní již nemohli koukat (nebo byli sami „ztracení“), přišli se směsicí nejrůznějších náboženství, životních filozofií a kultur, které měly za úkol poskytnout lidem odpovědi, uklidnit je a navést na správnou cestu dobra.

Celkem paradoxně byly výsledkem jejich myšlení války mezi příznivci toho či onoho pohledu na svět, zneužívání církve jejich představiteli pro své osobní, politické i materialistické účely, terorismus a krveprolití. Diktátorské režimy pak ale náboženství zatly tipec a tak máme v Čechách s náboženstvím útrum! Lidé ale najednou jakoby nevěděli, kudy kam.

Komu teď máme věřit? Jak dosáhneme blaha a kdy budeme šťastní?

Se slábnutím víry v náboženství musí přebývající víra někam odtéct. A to perfektně padlo do noty dvěma oborům, které o naši víru neustále zápasí.


Politici našemu utrpení rozumí a vše spraví

Prvním z nich je politika. Lidé, kteří již nevěří v typické „konej dobro, budeš odměněn“ a bez kázání vzdělaných kněží a mnichů přestávají vidět hranici dobra a zla, shazují své morální zábrany, bez kterých klesají na stále nižší a nižší úroveň. Politikům již nestojí v cestě vzdělaní a následovaní kazatelé schopni kritického myšlení, kteří původně lidem při snaze vlády o vymývání mozků poskytovali alternativní názory.

Sice tuto pozici po pádu víry v náboženství částečně převzala média a po nějakou dobu to byli novináři, kteří vládnoucím oponovali. Později ale média úplně obrátila a namísto poskytování kritické inspirace se naopak stala kanálem k vymývání mozků vládou a… tamtadá marketingem.

Reklamy ukazují cestu ke štěstí

Marketing je druhým oborem, který si v lidské zmatenosti a přebytku víry hoví. Lidem, kteří tápou, co je náplní jejich života a hledají cestu za štěstím, reklamy tu cestu ukazují zářivým poschodím a s hlasitou hudbou. Dopřejte si osvěžení jako nikdy předtím! Holandsko, země plná zážitků!

Z reklam se na nás zubí šťastné rodiny, šťastní pacienti, šťastní studenti, šťastní zaměstnanci. Pointou je, že teď možná jsme smutní, ale jakmile si pořídíme to a to budeme veselí jako nikdy předtím. Netvrdím, že po koupi onoho produktu nebudete mít radost, ale stačí to k životnímu štěstí a naplněnému životu?

Hlavně po tom, co jste se den za dnem dřeli a zanedbávali své blízké a koníčky, abyste si toto mohli koupit?


Těmto dvěma oborům vyhovuje, když jsou lidé zmatení, protože si tím mohou získat jejich důvěru – být pro ně tou politickou stranou / tou značkou, která je jistotou a záchranným kruhem. Proto se samozřejmě nesnaží tuto situaci nijak měnit, ba naopak – ještě přikládají do kotle.

Je nám asi všem naprosto jasné, že se jim příliš veřit nedá. I proto se tolik rozčilujeme, že nás pořád ze všech koutů politici a značky přemlouvají. Komu ale nakonec tedy věřit můžeme?

Věříme internetu / content creatorům

Z nedůvěry ve veřejná média a s postupnou globalizací se kolem roku 2013 stal médiem doby internet. Internet nám přišel jako vhodný a nezávislý zdroj informací, protože na něj své názory píší obyčejní lidé, kteří za to v žádném případě nejsou placení a jejichž obsah je zdarma. Jsou to naši nejbližší na sociálních sítích. Lidé, kterým věříme.

Jsou to ale také influenceři, kteří za svůj obsah při velkém followingu placení jsou, protože z něčeho žít musí. Jejich obsah je dotovaný z reklam a doporučování produktů svým sledujícím tzv. Influence marketing. Kolik jsou schopni obětovat, aby dosáhli zisku? Lhali by ve svém feedu proto, aby se uživili? V takovém případě by již nezáleželo na jejich názorech, ale pouze na tom, kdo je platí.

Toto jsou naši noví lídři, kteří jsou kritickým myšlením lidstva. Čím větší je following, tím větší je dosah jejich názorů. Otázkou je, nakolik si uvědomují, jaký dopad na společnost mají a zda ti z nich, co svými slovy nebo činy nové životní filozofie (nová náboženství) zakládají, je povedou bezpečně tak, aby lidem ukázala tu správnou cestu.

Nejen správnou cestu toho, jak probírat šatník nebo zformovat postavu na léto, ale také jak vychovat dítě, udržet si manželství, žít skromně, nestresovat se a mít srdce na tom správném místě. O tom všem teď totiž rozhoduje internet, protože to je, co si lidé googlí!

Že někdo s obrovským followingem popíše, jak úžasné jsou botičky na miminko, protože ho za to firma zaplatila, a tyto botičky následně zdeformují nožičky dětem maminek, co ho sledují.

To zdaleka není to nejhorší, co se může stát.

Je třeba, aby influenceři sobecky nedychtili jen po své vlastní volnosti, moci a svých potřebách, ale aby chápali, že tím, co dělají, mění svět, snažili se ho měnit k lepšímu místu pro život a otevírat oči těm, kteří to potřebují.