Návštěva tatínka. [Kanáropis]

Když mi tatínek málem na mé narozeniny oznámil, že se rozhodl přiletět za mnou na Tenerife, byla jsem nadšená a ihned se začala těšit a plánovat. Neuběhlo dlouho a den jeho příjezdu byl tu! V našem útulném studiu už bylo uklizeno, matrace připravená včetně dek navíc a my se vydali s tátou Ángela a Ángelem na letiště. „To bude srandovní setkání tátů“ pomyslela jsem si. Ani jsem se v tu chvíli nezaobírala faktem, že si nebudou rozumět ani slovo.

Po cestě na jih ostrova jsem si přestala překládat rozhovor o škole, který probíhal v přední části auta. Seděla jsem vzadu a pozorovala poušť, kterou jsme projížděli. Útlé bílé větrníky větrných elektráren tady nejsou tak majestátné jako u nás. Vlastně jsou i docela roztomile nízké. Asi po hodině jsme dorazili na letiště, minuli sochu nějakého pána a projeli velikým parkovištěm. Hned jsem běžela k ceduli a hledala let FR3061 z Wroclawi. Přestože bylo ještě brzo, zamířili jsme k příletům a rozhodli se čekat tam.

Jak jsme tam tak nervózně postávali, všimla jsem si, že tunel, kterým lidé s kufry a slaměnými klobouky nadšeně přicházejí, jakoby měl dva východy. „Nemůže se stát, že táta vyjde na druhé straně?“ zeptala jsem se. „Né, tam je to zavřený“ odpověděli oba současně.

Dalších pár minut jsem tedy postávala a sledovala kolonku s letem, na které již bylo po nějakou dobu capslockem napsáno ARRIVED. Začala jsem být nervózní, vytáhla mobil a AJAJ! Měla jsem od táty pěkných pár nepřijatých hovorů a sms! Vytočila jsem jeho číslo:

„Ahoj, tati, kde jsi?„
„Na letišti, u stánku Gambrinus!„
„Cože? Gambrinus? Jsi si jistý, že jsi na správným letišti? Kam jsi šel, když jsi vyšel z těch dveří?…„

Ukázalo se, že opravdu v tunelu zabočil přesně na druhou stranu, než jsme stáli, vyšel ven z letiště a zamířil vlevo.

Pokračujte na další straně!