Necítím se tu doma. Stačí, aby člověk trochu povyrostl a pomalu zjistí, že domov není tam, kde jsou všechny jeho hračky. Dům, kde vyrůstal už dávno ztratil auru domova. Z milovaného rodného města je najednou jen město. Člověk vyletí z hnízda a poznává svět. Po návratu pak nepoznává domov. Proč to tak je a kde vlastně onen domov pak má hledat?

Pronajmete si byt a odstěhujete se – možná že tu necháte polovinu věcí, možná že sbalíte vše. Nové bydliště je ale zvláštně nehostinné. Nepatří vám a k domovu má daleko. Lednice je prázdná, protože se jídlo odmítá samo doplnit, a koupelna se nadpozemsky rychle špiní. Jste vděční, že máte, kde po celém dni v práci složit hlavu, ale tohle přeci není domov. Nemůže být. Z vašeho rodného pokoje už je pokoj pro hosty, pracovna či posilovna a přijedete-li častěji, než 1x za dva týdny, taktně vám naznačí, že rodič už má svůj život a potřebuje trochu soukromí.

Přes den by to šlo, ale usínat sám se zdá být stále těžší a těžší. Existuje snad nějaký hormon, kvůli kterému se člověk s přibývajícím věkem cítí více sám? Na jednu stranu máte svůj klid rádi, konečně nemusíte poslouchat remcání druhých, ale ty noci!

S partnerem se proto rozhodnete sestěhovat. Váš byt ale stále působí jako vysokoškolská kolej. Hádáte se, kdo má co uklízet, a oběma vám přijde, že ten druhý nedělá níc. Vskutku nic neděláte ani jeden a lednice zeje prázdnotou! V nepříjemné atmosféře tak podvědomě trávíte co nejméně času a když vám dojde, že se netěšíte domů, rozhodnete se rozejít.

Objevíte květiny. Možná vám nějakou věnovala maminka či babička nebo jste v koutě oprášili stoletý tchýnin jazyk. Z malé garsonky je najednou lázeňské respírium. A obrazy! Místo plakátů si pověsíte obraz. Začnete přemýšlet o barvách a zákoutích. Zjistíte, že ta lampa se sem nehodí, a tak koupíte novou. Své knížky vybalíte z krabic do vysoké knihovničky a na podlahu položíte perský koberec, to je najednou na světě krásně! Konečně se tu cítíte doma, vaše místo odráží vaši osobnost.

A v tu chvíli vám to dojde. Domov se nehledá, domov je uvnitř každého z nás. Člověk má schopnost zahnízdit (tak jako zvířata) kdekoli! Stačí, aby vynaložil patřičné úsilí a zabydlel se podle svých vlastních představ, udělal si v okolí přátele. Jsou bezdomovci, kteří nechtějí z ulice, a jsou bohatí lidé, kteří se ve vile necítí doma. Domov je vnitřní klid, Člověk, který hledá domov, ztratil a hledá sám sebe.