Opakem dobra NENÍ zlo.

Příroda nás obdařila bezbřehou představivostí, tvořivostí, logikou i nezanedbatelnou pamětí. Naše tělo nás po staletí nepřestává udivovat. Co všechno dokáže obstarat. Jsme úžasní ve všech směrech. Jsou však vlastnosti, které nám příroda nedala, a proto se je musíme naučit. Jednou z nich je i ta, která by, kdyby byla v každém od narození, vyřešila všechny světové konflikty.

Nebyly by války, rozvody, hádky, zloba, šikana, krveprolití, týrání ani masová zabíjení zvířat.

Přijde mi, jako by příroda při tvorbě člověka, tvořila robota a zapomněla na tu nejdůležitější částečku…

Continue Reading

Proč mají v Praze tak čisté boty?

Dřív jsem si nad tím lámala hlavu. Kdykoli jsem jela do Prahy byla jsem naprosto okouzlená tím, jak čisté mají obyvatelé Prahy boty. Až když jsem se do Prahy nastěhovala, byla jsem zasvěcena tomuto tajemství! Přestože je top secret, rozhodla jsem se ho sdílet s vámi.

V Praze jsou totiž kilometry eskalátorních čističů, které veřejnosti zdarma čistí boty! Aktivní kartáčové složky jsou obsaženy v obou směrech těchto čističů, aby dokázaly udržet boty Pražanů čisté i v největší špičce. Pražané si pak s sebou v kabele poctivě nosí čistící prostředek na boty, který nanesou a eskalátorní čističe, pak veškerou práci udělají za ně!

Continue Reading

Proč MUSÍME neustále pochybovat?

Muži z Iráku

V dnešní době zaznívají v České republice čím dál častěji pojmy jako xenofobie, rasismus, sexismus, islamofobie a další. O čem jsem poslední dobou dost přemýšlela, je:

Proč vlastně lidstvo po celou svou historii vždy bojovalo s předsudky?

Jsou mezi námi více a méně konzervativní jedinci, ovšem každý, byť si to někteří neradi přiznají, má vůči ostatním předsudky. Stereotypní znaky, které automaticky přiřazuje lidem s určitou vlastností a to bez jakékoli předchozí empirie. Proč to lidé dělají? Proč se každý nerozhodne druhého nejdříve poznat a potom zvážit jaký je člověk?

Continue Reading

25 „užitečných” faktů z Kanárských ostrovů, které docela určitě nevíš!

Na Kanárských ostrovech si připadám jako Bear Grylls. Život v džungli mi přinesl nesčetně nových poznatků. Rozhodla jsem se vybrat 25 těch, které považuji za ty nejhodnotnější, a podělit se o ně s vámi. Bohužel k tomu nemám tak akční záběry a taky si nemočím na hlavu
Ani na oblečení…
Chjo, nikdy nebudu jako Bear Grylls.
Nikdo nikdy nebude jako Bear Grylls.

1. Banány rostou stopkou nahoru

Přesně obráceně, než jsme si všichni mysleli.

2. …a ananas úplně normálně

Continue Reading

KAŽDÝ okamžik mění život.

Plavba na lodi po řece se stromy okolo

Je spousta věcí, co mi změnilo život, ale nemyslím si, že je třeba o nich psát. Nemyslím si totiž ani, že je třeba nad nimi ještě přemýšlet a vytahovat je někde ze zátylku znovu do spánků. Nějakým zvláštním způsobem si nerada vybavuji minulost. Není to tak, že bych ji zapomněla, prostě mi jen nepřijde důvodné o ni přemýšlet. Možná právě proto, že si ji pamatuji realisticky, vím, že:

V každém dobrém momentu se v tu chvíli událo i něco špatně a v každém špatném momentu zase něco dobře.

Na co budu přemýšlet nad lidmi co v mém životě byli a už nejsou, nad místy na která jsem chodila a už nechodím? Proč se trápit tím, co jsem dřív dokázala a už nedokážu? Nebo bych naopak měla vzpomínat na to, jak mi to v začátcích nešlo? Každý moment nám mění život. Každý den nás dělá tím, kým jsme. Měníme se zkušenostmi a vědomostmi. Bereme si z minulosti ponaučení. Člověk by si měl uvědomovat, co se děje, a jak okamžik míjí, neohlížet se za ním. Žít přítomností a dívat se dopředu. Plánovat.

Continue Reading

Pondělní úvaha o slabosti… Až na to, že je pátek!

Všimli jste si někdy jak lidé používají slovo slabost? Pár dní přemýšlím nad tím, jaký je to pro společnost vlastně úplně pomotaný pojem. Jasně, je tu fyzická slabost, která je vždy velmi jednoznačná, ale co ta druhá?

“Když ji trochu přidusíme, z dohody určitě uhne. Je na to příliš slabá.”
“Radši se dortům vyhýbám, protože pro ně mám slabost.”

Nemůžeš tu práci vzít!” vtloukám kamarádovi v telefonu do hlavy. “vždyť se tam udřeš, ještě k tomu málem jen za spropitný!” “Ale… je to jediný místo, kde mě chtějí. Po celý měsíc mě akorát všude odmítají. Co když je to moje jediná šance?” Je vyklepaný a přesvědčuje mě, že naprostá blbost je vlastně skvělý nápad. Už jsem viděla profesory z mého slavného studia jak ho hned zanalyzují jako slabého. Jakmile se vychýlí z komfortní zóny, přestane se chovat racionálně a uchýlí se k emocionálním závěrům.

Takže se od nás v životě očekávají vždy na 100 % racionální rozhodnutí?

Ano, jinak jsme podle společnosti slabí. Můj kamarád pocítil strach, že ho nikde lépe nezaměstnají a rozhodl se iracionálně.

Continue Reading

Puerto de la Cruz.

Puerto de la Cruz, Kanárské ostrovy

V překladu “Přístav Kříže” je město na severu ostrova Tenerife, největšího a nejvyššího ostrova ze sedmi Kanárských ostrovů.

Na ploše 8,73 km čtverečních má pouze necelých 30 000 obyvatel. Spolu se sousedícím městem La Orotava představuje historicky první turistickou destinaci na Kanárech vůbec. Masivní většinou lidí, které v ulicích Puerta potkáte jsou tedy již od 15. století hlavně turisté. Oficiální statistiky hustoty zalidnění tak významně klamou. Turisté sem zprvu jezdili pro hobby jako botanika, klimatologie či geologie. Místo však následně proslulo jako zázrak pro lidské zdraví, a tak je od té doby navštěvováno především lidmi se zdravotními obtížemi.

Continue Reading

Přílet. [Kanáropis]

Cesta byla nekonečná. Po jídle jsem si snažila číst, ale nedokázala to. Nervózně jsem koukala skrze stránky a četla každý řádek čtyřicetkrát. Co patnáct minut jsem vytáhla mobil, zadívala se na hodiny a spočítala, kolik ještě zbývá do přistání.

Nesmírně mě znervózňovalo uvíznout na pět hodin na předělu mezi dvěma životními kapitolami, kdy jsem se rozloučila se svou rodinou doma, ale stále ještě nepřivítala svou lásku na ostrově. Seděla jsem u okna a dívala se z něj, otevřená knížka mi spočinula v klíně. Uklidňovalo mě vidět, jak se posunujeme, že někam mířím. Náhle ale svět pode mnou přikryly mraky. Všechny byly stejně zářivě bílé, nebylo, co sledovat. Stejně jsem zůstala tak.

Vzbudil mě hlas kapitána, zamžourala jsem na stále otevřenou knihu. Oznámil, že zanedlouho přistaneme a taky že jo! Asi o hodinu později se otevřely dveře letadla a dovnitř zavál ten nejvoňavější vzduch, co znám. Popravdě nedokážu přesně určit, zda mají na Tenerife na letišti tak čistý vzduch. Možná po pěti hodinách v klimatizovaném letadle připadá člověku každý vzduch svěží. U výdeje zavazadel jsem přes hodinu přemílala, co dělat, když mi zavazadlo ztratí. Kufr mi totiž přijel až v poslední várce. Pak jsem už nadšeně vyrazila k východu.

Continue Reading

Že bisexuálové neexistují?!

Článek o bisexualitě, který jsem před rokem napsala, vyvolal velkou diskuzi. Všechny útočné komentáře mě pouze ujistily, že si za tímto článkem stále stojím a chci dál bojovat s faktem, že je v dnešní době i podle statistik sebevražd a názorů veřejnosti lehčí být homosexuál než bisexuál. Bisexuálové jsou často nepochopení a odstrčení jak tradiční společností tak i LGBT komunitou:

Kdysi dávno jsem se zúčastnila oslavy, na které se v jednom připitém okamžiku začalo polemizovat, zda vůbec bisexualita existuje. Už samotná otázka mi přišla směšná. Ještě víc mě však překvapilo, že se všichni kromě mě jednomyslně shodli na tom, že je to pouze mýtus.

„Buď je člověk teplej nebo není. Lidi, co říkaj, že jsou bi se akorát bojí přiznat, že jsou vlastně homo.”

bili se mí kamarádi v prsa. Všude na světě se otázka homosexuality neustále zkoumá a propírá. Jak málo toho ale víme o bisexualitě…

Continue Reading

„Nic to nezmění.” Půlnoční zamilovaný mindblow

Jedné červnové noci jsem po hádce s mým milovaným zaboha nemohla usnout. Rozzuřená a s brekem jsem začala klapat do noťasu. Baví mě, jak mě během psaní všechna ta zloba postupně pouští.

Na konci článku jsem vlastně docela spokojená a zamilovaná Mamlenka!

Od mala jsem svou filosofii řídila vždy tím, že se věci dějí tak, jak mají. Že je nelze ovlivnit nehledě na to, kolik úsilí vynaložíme. Pokud se něco stát má, prostě se to stane. Tato teorie mi v podstatě vše vždycky vysvětlila větou “cokoli se děje, je správně“, a tím mi pomáhala ospravedlnit všechno špatné, co mě v životě potkalo. Díky ní jsem věřila, že je to i přes všechnu bolest to nejlepší, jak to dopadnout mohlo a že všechny ostatní alternativy by vyšly mnohem hůř.

Byla jsem tak vždy schopná vyjádřit vděk, i když mi život podkopl nohy a zároveň jsem se oprošťovala od pochybností. Pokud vše dopadne nějak nezávisle na mých činech, mohu svá střemhlavá rozhodnutí mrskat hlava nehlava tak, jak se mi chce. Nikdy jsem nepochybovala o svých činech v minulosti, nikdy jsem svých rozhodnutí nelitovala, nepřemýšlela “co kdyby”. Stalo se to tak, jak mělo a já rychle pouštěla z hlavy lidi, místa i předchozí pocity.

Continue Reading