„Nic to nezmění.” Půlnoční zamilovaný mindblow

Jedné červnové noci jsem po hádce s mým milovaným zaboha nemohla usnout. Rozzuřená a s brekem jsem začala klapat do noťasu. Baví mě, jak mě během psaní všechna ta zloba postupně pouští.

Na konci článku jsem vlastně docela spokojená a zamilovaná Mamlenka!

Od mala jsem svou filosofii řídila vždy tím, že se věci dějí tak, jak mají. Že je nelze ovlivnit nehledě na to, kolik úsilí vynaložíme. Pokud se něco stát má, prostě se to stane. Tato teorie mi v podstatě vše vždycky vysvětlila větou “cokoli se děje, je správně“, a tím mi pomáhala ospravedlnit všechno špatné, co mě v životě potkalo. Díky ní jsem věřila, že je to i přes všechnu bolest to nejlepší, jak to dopadnout mohlo a že všechny ostatní alternativy by vyšly mnohem hůř.

Byla jsem tak vždy schopná vyjádřit vděk, i když mi život podkopl nohy a zároveň jsem se oprošťovala od pochybností. Pokud vše dopadne nějak nezávisle na mých činech, mohu svá střemhlavá rozhodnutí mrskat hlava nehlava tak, jak se mi chce. Nikdy jsem nepochybovala o svých činech v minulosti, nikdy jsem svých rozhodnutí nelitovala, nepřemýšlela “co kdyby”. Stalo se to tak, jak mělo a já rychle pouštěla z hlavy lidi, místa i předchozí pocity.

Continue Reading

Mamlena se vrací – první příspěvek

Asi si říkáte: “Kde to sakra jsem? Kam jsem se to… sakra zase dostal? Jsem princ Drsoň!”

Jsem se nechala unést, odpusťte mi to. Milí, toto je moje nová stránka (Stránko, toto jsou moji milí). Tvrdě jsem se prodírala MySQL, php, html, css, čelo se mi rosilo, kabely vřely. Protože se na mě všichni moji IT kamarádi vybodli, pustila jsem se do toho sama. Pokud právě čtete tento článek, znamená to, že se mi to povedlo a já mám konečně svůj opravdický blog!

Nevypařila jsem se. Příprava této stránky je důvod, proč se web www.mamlenky.blog.cz zastavil. Již od svých přibližně 8 let, co jsem během svého života pravidelně přispívala na několik různých vznikajících a zanikajících blogů, se mi konečně splnil sen a já mám svou stránku. Jenom mojí!

Štípněte mě!

Nechala jsem si ujet tramvaj do školy

Nechala jsem si ujet tramvaj do školy, abych vyfotila východ slunce nad městem.
Život je o prioritách a každý zná pouze svůj vzorec.
Priority tvoří základ osobnosti.
Jsou tak hluboko v nás, že nedokážeme přijmout jiné.
Tak hluboko, že nedokážeme ani pochopit jiné.
Mylně se domníváme, že je třeba lidská rozhodnutí chápat.
Je třeba je respektovat.
Život je o prioritách, život je o respektu.
Respektu k ostatním.
Respektu k sobě.
Nechala jsem si ujet tramvaj do školy.

© Mamlena