Pondělní úvaha o slabosti… Až na to, že je pátek!

Všimli jste si někdy jak lidé používají slovo slabost? Pár dní přemýšlím nad tím, jaký je to pro společnost vlastně úplně pomotaný pojem. Jasně, je tu fyzická slabost, která je vždy velmi jednoznačná, ale co ta druhá?

“Když ji trochu přidusíme, z dohody určitě uhne. Je na to příliš slabá.”
“Radši se dortům vyhýbám, protože pro ně mám slabost.”

Nemůžeš tu práci vzít!” vtloukám kamarádovi v telefonu do hlavy. “vždyť se tam udřeš, ještě k tomu málem jen za spropitný!” “Ale… je to jediný místo, kde mě chtějí. Po celý měsíc mě akorát všude odmítají. Co když je to moje jediná šance?” Je vyklepaný a přesvědčuje mě, že naprostá blbost je vlastně skvělý nápad. Už jsem viděla profesory z mého slavného studia jak ho hned zanalyzují jako slabého. Jakmile se vychýlí z komfortní zóny, přestane se chovat racionálně a uchýlí se k emocionálním závěrům.

Takže se od nás v životě očekávají vždy na 100 % racionální rozhodnutí?

Ano, jinak jsme podle společnosti slabí. Můj kamarád pocítil strach, že ho nikde lépe nezaměstnají a rozhodl se iracionálně.

Nejde ale vždy jen o strach. Někdy je člověk unavený a rozhodne se iracionálně čistě jen aby měl prostě pokoj. Určitě znáte nekonečné soudy, kdy jeden vyčerpá druhého natolik, až si skutečně prosadí svou, protože mu druhá strana už kývne naprosto na cokoli. Může se také jednat o pudy, kdy jeden partnera podvede a nad jeho rozhodnutím doslova zůstává rozum stát. Co teprve soucit, když půjčíte peníze (přestože víte, že je nedostanete zpátky) nebo v tahanici přenecháte druhému to, na čem mu záleží a jste hned nato nazván hlupákem a slabochem.

Je tohle vůbec správně? Nějak jsme začali emoce a pudy brát jako slabost. Začali jsme je vnímat negativně. Od mala jsme nuceni rozhodovat se vždy rozumem, férově. Nemáme důvod brečet, tak bychom brečet měli sakra přestat! To je to, proč si nedokážeme oddychnout, proč si nedokážeme užívat života. Chce se nám lehnout si do trávy a zírat na mraky. To je ale naprosto neefektivní využití času! Z emocionálních rozhodnutí pak máme špatné svědomí. Nazýváme to prokrastinací, bohémstvím.

Odmítat emoce je ale jako odmítat sám sebe.

Racionální život je život podle vzorce. Postrádá osobitost. Každý by si měl dělat: Co. Chce. A my jako společnost bychom to měli respektovat. Je, jaký je, chová a rozhoduje se podle toho, jak se cítí. Proč je to špatně? Proč je to slabost?

Víš, co? Zkusit to můžeš.” odpověděla jsem kamarádovi po jeho dlouhém přesvědčování. “Vážně?” svraštil čelo. “Jo.” usmála jsem se. Říkáte si, že jsem zlá. Měla bych se ho snažit ochránit, že? Ale před čím? Před zkušeností?

Potřebujete více motivačních článků? Tady je celá kategorie.

© Mamlena

2 comments

  1. Great blog here! Also your website loads up fast!
    What web host are you using? Can I get your affiliate link to your host?
    I wish my site loaded up as fast as yours lol

    1. Hi! Thank you, I don’t have an affilate link, but my website runs on a Czech hosting called hosting-zdarma.cz 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *