Proč MUSÍME neustále pochybovat?

Muži z Iráku

V dnešní době zaznívají v České republice čím dál častěji pojmy jako xenofobie, rasismus, sexismus, islamofobie a další. O čem jsem poslední dobou dost přemýšlela, je:

Proč vlastně lidstvo po celou svou historii vždy bojovalo s předsudky?

Jsou mezi námi více a méně konzervativní jedinci, ovšem každý, byť si to někteří neradi přiznají, má vůči ostatním předsudky. Stereotypní znaky, které automaticky přiřazuje lidem s určitou vlastností a to bez jakékoli předchozí empirie. Proč to lidé dělají? Proč se každý nerozhodne druhého nejdříve poznat a potom zvážit jaký je člověk?

Dumání nad touto otázkou mě vrátilo na základní školu. Připadala jsem si v té době naprosto bezmocná. Byla jsem oblékaná ve “Vietnam style” a “Vše za 39“, pocházím však z bohatší rodiny a tak mi děti obuté v nejnovějších Adidaskách nadávaly, že jsem rozmazlená a myslím si, že jsem něco víc než oni. Chtěla jsem jen sedět se spolužáky u stolu na obědě a ptala se jich proč jim vadím.

Jsem vážně rozmazlená? Jsem vážně šprtka, i když se sotva učím? Pořád jsem sama sebe pozorovala: “Jak se chovám? Je to v pořádku?” a snažila se jim vší silou zavděčit – být pro ně dobrým člověkem, se kterým by se chtěli kamarádit.

Vysmívali se mi, že mám velký křivý nos a vlasy jako ovce a já si přála v dospělosti operaci a žehličku na vlasy.

Po několika letech a tisících marných obrečených pokusů změnit jejich mínění o mně jsem si konečně uvědomila, že to není ten správný přístup a začala být ke všemu lhostejná. Ve škole jsem si četla knížky a hrála na mobilu, bavila se jen s tím, kdo za mnou sám přišel. Mínění takových lidí nezměníte. Nemá cenu se s nimi hádat a nemá cenu dokazovat jim, že takoví nejste – že to tak není. A proč si lidé takové postoje vytvářejí a jsou ohledně nich tak tvrdohlaví? Protože je to reflex, který máme jako lidé odjakživa. Stereotypy nás tak vždy doprovázely a navždy taky doprovázet budou.

Že ne?

Pokračujte na další straně!

2 comments

  1. no, chytám se za nos… ještě, že jsem netvrdila vnoučkovi, že když pláče, je to špatně. Naopak jsem mu řekla, že to znám, že někdy jsem taky tak strašně smutná, že se to nedá vydržet….

    1. To je dobře, člověk musí být schovívavý 😀 A chytat spíš sebe za nos než ostatní, žejo 😀

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *