Že bisexuálové neexistují?!

Článek o bisexualitě, který jsem před rokem napsala, vyvolal velkou diskuzi. Všechny útočné komentáře mě pouze ujistily, že si za tímto článkem stále stojím a chci dál bojovat s faktem, že je v dnešní době i podle statistik sebevražd a názorů veřejnosti lehčí být homosexuál než bisexuál. Bisexuálové jsou často nepochopení a odstrčení jak tradiční společností tak i LGBT komunitou:

Kdysi dávno jsem se zúčastnila oslavy, na které se v jednom připitém okamžiku začalo polemizovat, zda vůbec bisexualita existuje. Už samotná otázka mi přišla směšná. Ještě víc mě však překvapilo, že se všichni kromě mě jednomyslně shodli na tom, že je to pouze mýtus.

„Buď je člověk teplej nebo není. Lidi, co říkaj, že jsou bi se akorát bojí přiznat, že jsou vlastně homo.”

bili se mí kamarádi v prsa. Všude na světě se otázka homosexuality neustále zkoumá a propírá. Jak málo toho ale víme o bisexualitě…


V antice se za bisexuály považovali prakticky všichni a bylo to tak na denním pořádku. U sexu se pohlaví naprosto neřešilo a nikdo by se na vás kvůli tomu nedíval skrz prsty. Než bylo muži 18, byl sexuálně zaučen mužem starším, se kterým po určitou dobu „chodil”.

Pak se v klídku oženil a měl děti. Po nástupu křesťanství se ale tento způsob myšlení a celková otázka sexu stala naprostým tabu. Přestože jsou Češi zrovna jedním z nejméně náboženských států (a to už desítky let), stále jsme v těchto otázkách šíleně konzervativní.

Nemůžu zapřít, jaký pokrok společnost v posledních letech ohledně homosexuality udělala, a to vnímám samozřejmě pozitivně. Ve spoustě zemí se schválily homosexuální sňatky a usnadnily se i adopce takovým párům. Stále ale kroutím hlavou nad tím, proč se všechno tak škatulkuje?

Proč musí člověk svou sexualitu vůbec definovat?

Dle mého názoru není člověk stádový tvor, ale párový. Asi se mnou souhlasíte, když řeknu, že si každý v životě hledá svou „spřízněnou duši”. Teď právě je to buď váš partner nebo nejlepší kamarád. Sexuální přitažlivost však ve vybírání spřízněné duše nehraje roli. Důležité je, že jste s takovým člověkem bezstarostní, cítíte se pohodlně, uvolněně, vídáte se co nejvíc to jde a těšíte se na sebe. Snažíte se ho dělat šťastným, protože právě to dělá šťastné vás. Společnost však kamarády od partnerů silně odlišuje.

Čím se láska k nejlepšímu příteli liší od lásky k partnerovi? Neliší se, je to láska stejně oddaná a stejně silná. Jediným rozdílem je fyzická stránka vztahu.

Každý kdo byl kdy ve friendzone si postěžuje, že je nejlepší kamarád to samé, co partner, jen se s ním nespí.

A to je důvod, proč v tolika případech nakonec po několika letech jeden z nejlepších kamarádů na druhého „vyjede“. Nemusí to nutně znamenat, že je hned homosexuální. Zamiloval se do toho jednoho člověka, který je mu již několik let nejblíž. Na co se, když se do někoho silně zamiloval, vůbec řeší, jakého je pohlaví?

A nakonec:

Proč ho pak společnost kvůli tomu zařadí do nějaké menšiny a chová se k němu jinak než k ostatním?

Z tohoto úhlu pohledu by tak vlastně všichni lidé byli bisexuální. Pokud jsou v lásce upřímní, miluji druhé na základě osobnosti a osobnost je na pohlaví člověka nezávislá.

© Mamlena

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *